2003 Vietnam

Vyrážíme v pátek 21.2. 2020 večer, kdy nám letí letadlo z letiště Václava Havla přes Istanbul do Ho Chi Minova města. Letadlo z Istanbulu je poloprázdné, servis perfektní, takže cesta uběhla docela v pohodě a před 17.hodinou jsme již vystupovali ve Vietnamu. Po absolvování vstupních formalit jsme městskou hromadnou dopravou vyrazili do centra, kde jsme měli rezervovaný hotel.

Již za tmy jsme vyrazili do šumu velkoměsta. Otestovali jsme místní kuchyni a zbytek dne strávili u hotelového bazenu.

Druhý den ve Vietnamu věnujeme prohlídce Saigonu - Ho Chi MInhova města. Město leží na řece Saigon a ročně přijme přes 8 mil. návštěvníků. Postupně navštívíme trh, prohlédneme si radnici, navštívíme hinduistický chrám, přejdeme si nejrušnější ulici ve městě a samozřejmě vyzkoušíme pouliční vývařovnu.

Třetí den stáváme brzo. Hned po snídani nás vyzvedává domluvené auto s řidičem a vyrážíme na sever. S vietnamskou válkou je spojený komplex tunelů v oblasti Cu Chi. Prozatím bylo 70 kilometrů od Saigonu objeveno asi 250 kilometrů podzemních prostor. Unikátní podzemní komplex tvoří tři patra pod zemí. A kromě nízkých a úzkých chodbiček (výška je v nich okolo 80 cm, šířka mnohde nepřesáhne 40 cm) byly součástí podzemního komplexu i nemocnice, školy, továrny na zbraně…

Američané nebyli schopní na tento "vietnamský" způsob války vyzrát. Když už objevili dobře maskované vchody do podzemí, padali do léček, ztráceli se v nekonečném bludišti a umírali.

Po prohlídce tunelů nás čeká dlouhá cesta do hor, do města Dalat, což je město jižního Vietnamu v oblasti Centrální vysočiny ve výšce 1500 m.n.m, které je obklopeno jezírky, vodopády a lesy. V době kolonizace bylo Francouzi nazýváno Le Petit Paris (malá Paříž). Dalat patří k nejnavštěvovanějším městům v jižním Vietnamu a díky své poloze, v něm panuje stálé příjemné klima, které se pohybuje kolem 20°C. V Dalatu najdete nejkvalitnější kávu, zeleninu a ovoce. Dříve bylo také nazývané městem věčného Jara. Nalézá se v něm spousta pamětihodností, jako jsou paláce, chrámy, pagody a neméně zajímavé místo jsou např. i květinové zahrady nebo dům Hang Nga(Crazy House).

My zde navštívili Elephant watherfalls, tea hills, včetně fabriky na zpracování čaje, již zmíněný Crazy house, ...

Středa 26.2. Opět nás čeká přesun, konkrétně ještě více do divočiny do města Buon Ma Thuot. Město Buon Ma Thuot leží v provincii Dak Lak, která je turisty neprávem opomíjená. I když vzdálenost z Dalatu není příliš velká, přesto nám cesta po klikatých horských cestičkách trvá 5 hodin. Nicméně po celou dobu je na co koukat, vesničky, rýžová pole, prales, ...

Po ubytování ještě stihneme projít si kousek města, vyzkoušet místní kuchyni a hlavně seznámit se s Davidem, který ve městě vlastní vyhlášenou hospodu a hlavně v Čechách strávil 28 let svého života, což nám umožní výbornou diskusi o životě ve Vietnamu o rozdílech mezi životem v ČR a zde.

Nicméně nejvíce zajímavostí se nachází v okolí města, a proto si ve čtvrtek pronajímáme auto a vyrážíme si některé z nich prohlédnout.

Je možné zde vidět například etnické obyvatelstvo a vesnice, několik zajímavých vodopádů, jeskyně, rýžová políčka, muzeum kávy a nebo se projet na slonovi. My si pronajímáme auto a vyrážíme do národního parku Yok Don, což je nejrozsáhlejší přírodní rezervace ve Vietnamu. Leží na ploše 150 tisíc hektarů. Plochu parku tvoří rovinatá nížina s pásem nízkých pahorků, z velké části pokryta tropickým opadavým lesem a na několika místech je tropický deštný les. Park se proslavil tím, že zde místní obyvatelé odedávna chovají slony. Nejdříve pouze pro práci na polích, dnes jsou důležitou turistickou atrakcí.

Stavíme ve staré typické vesnici Buon Don, kde po vysutých můstcích si prohlížíme místní faunu a potom si hlavně procházíme vesnici, která žije svým poklidným životem.

Večer ještě ve měste Buon Ma Thuot stihneme návštěvu budhistického chrámu a večer zakončíme opět u našeho již starého známého Davida, který nás seznámí detailněji s provozem jeho restaurace a hlavně s domácí výrobou alkoholu.

Následující den nás čeká opět delší přejezd a to z vnitrozemí k moři. Díky nepochopení nakonec využíváme normální autobusovou linku a k našemu překvapení nás místní borci dovezou na nádraží, kde na nás čeká docela solidní lůžkový autobus. Cesta do Nha Trangu tak proběhne bez problémů a my na večer ještě stihneme příjemný pobyt na pláži u moře.

V sobotu ráno si půjčujeme motorky a vyrážíme na obhlídku okolí. Prvně jedeme k vodopádům Bo Ho. I když se ze začátku jedná o docela kýčovitou turistickou atrakci, postupně se dostáváme hlouběji do soutěsky, kde se z cesty stává docela atraktivní trek zakončený příjemnou koupačkou.

Po cestě zpět se stavíme ve starém budhistickém klášteře Po Nagar, který byl postaven již v 8.století. z úpatí tří věží je nádherný výhled na město Nha Thang.

Odpoledne potom na vypůjčených skutrech vyrážíme na jih, kde cca po 15 km nacházíme zajímavou Long Beach, kde se koupou výhradně místní obyvatelé. Z dálky pláž vypadá jak slamové město, ale když jsme dorazili blíž, zjistili jsme, že se jedná o velmi důmyslné hospůdky spojené s relaxační zonou plně zakrytou proti intenzivnímu slunečnímu záření. Vydrželi jsme se zde koupat celé odpoledne.

Již za tmy stíháme ještě prohlédnout si další budhistický klášter přímo v Nha Trangu.

V neděli 1.3. si pronajímáme speed boat a jedeme si prohlédnout ostrovy v blízkosti Nha Trangu. Prohlédneme si typickou rybářskou vesnici, lobstří farmy. šnorchlujeme na korálovém útesu. Odpoledne pak strávíme na hezké pláži s názvem Robinson.

Je pondělí a my se po koupačce opět přesouváme o cca 200 km podél pobřeží zpět více na jih. Po cestě děláme krátkou zastávku v poušti, kde jsou k vidění písečné duny Mui Ne, které jsou nejznámější turistickou atrakcí v oblasti Phan Thiet.

Jedná  se o oblast s nádherně teplým tropickým počasím, která je ideální pro koupání. Jsou zde krásné pláže na břehu Jihočínského moře, se sluncem, pískem a azurovou vodou a proto si vybíráme hezké ubytování cca 15 km od Phan Thiet.

Úterní den věnujeme převážně relaxaci. Koupeme se v moři a v bazéně. Díky totální absenci čínských turistů máme resort pouze pro sebe a tak si to maximálně užíváme.

Odpoledne potom na zapůjčených skutrech vyrážíme prozkoumat okolí. Prohlédneme si maják, rybářský přístav, plantáže dračího ovoce, vesnický malý budhistický klášter, ...

Je středa a nás dnes čeká další přesun na jih. Dopoledne opět využíváme pohostinnosti peronálu a lenošíme u bazenu a koupeme se v moři. Po poledni pak vyrážíme směr Vung Tau.

Na večer vyrážíme na obhlídku okolí a testujeme jednu z místních hospod, kde se seznamujeme s vysloužilým admirálem. Po prohlídce nástěnky cti dojde i na focení :).

Ve čtvrtek si hned ráno půjčujeme motorky a jedeme se podívat na největší sochu Krista v Asii, která se nachází na samém cípu poloostrova. Celková výška památky je 32 metrů. Vnitřkem sochy vede 130 spirálovitých schodů, kterými se dostaneme až na ramena sochy, ale před tím si musíme zakoupit roušky, protože jinak by nás nahoru nepustili. Z vrchu je moc hezký výhled na celý poloostrov.

Po výborném obědě v jedné z lokálních hospod a následné koupačce v moři a krátkém relaxu u bazenu vyrážíme opět na motorkách do nedalekých hor, kde plánujeme prohlídku vodopádů. Ty se nám však nedaří nalézt a místo toho si prohlížíme hezký budhistický klášter a nakonec omylem zavítáme na velký budhistický obřad spojený s úmrtím významného mnicha. Okamžitě se stáváme středem pozornosti, jsme seznámeni s obřadem a nakonec využíváme i nabídky účastnit se slavnostní večeře, kterou prostě nešlo odmítnout. Pro všechny to byl nezapomenutelný zážitek, protože pohostinnost místních byla úžasná.

Pátek. Dopoledne se opět koupeme v moři a relaxujeme u bazenu. Odpoledne potom vyrážíme na skutrech na další výpravu. Cílem je skalní chrám Bach Van Dong. Jedná se o zajímavé poutní místo ve skalách, které využívají budhističtí mniši ke svým modlitbám. V místě je několik skalních platforem, odkud je hezký výhled na údolí a moře. V místě jsme potkali též menší stádo malých opiček.

Sobota. Dnes nás čeká přesun zpět do Saigonu, a proto si užíváme během dopoledne teplého moře. V pozdním odpoledni využíváme privátní transfer a přesouváme se opět přímo do centra Saigonu. Večer se pak jdeme projít po rušných ulicích Saigonu.

V neděli hned brzo ráno vyrážíme do delty Mekongu. Pro jistotu si najímáme průvodkyni, která nás seznámí s životem lidí podél delty. Ukáže nám včelí farmu, pěstování různých druhů ovoce, ukáže nám fabriku na bonbony, ... Skvělý zážitek a spousta zajímavých informací.

Z neděle na pondělí využíváme jednoduššího ubytování přímo v deltě Mekongu v městečku Can Tho a opět hned brzo ráno vyrážíme na Mekong na největší plovoucí trh ve Vietnamu. Je to úžasné, jak farmáři prodávají své produkty a jak efektivně probíhá B2B business.

Opět díky průvodci se seznamujeme s tím, jak trh funguje, jak zde lidé žijí, využíváme místní plovoucí servis v podobě kávy a čerstvého ananasu. Následně se jdeme podívat do fabriky, kde se vyrábí nudle.

Na závěr putování po Mekongu nám náš průvodce dokonce zaspívá :).

Odpoledne se pak přesouváme zpátky do Saigonu, kde si užíváme ruchu velkoměsta, nakupujeme dárky a také relaxujeme u bazenu.

Poslední den ve Vietnamu. Někteří vyráží na poslední nákupy, zbytek se koupe. Balíme a večerním letem vyrážíme směr Istanbul, odkud nám následně letí letadlo do Prahy.

Co říci závěrem:

Tolik různorodých krajin jako ve Vietnamu jen tak někde neuvidíte. Prales, poušť, moře, kaňony, vodopády, rýžová nebo čajová pole, ...

Je tam velmi dobrá kuchyně. Určitě každý musí ochutnat jejich smažené rolky Nem Rán nebo něco z jejich domácí kuchyně. Mají skvělé mořské plody, ochutnali jsme škeble, šneky, žáby, krokodýla. Vše bylo výborné. A je třeba zmínit i jejich výbornou kávu nebo čaj, protože ve vývozu těchto plodin jsou Vietnamci na předních světových místech.

Vietnamci jsou velmi přátelští, mají vždy úsměvy na rozdávání a dorozumíte se všude, i když neumíte vietnamsky a angličtina příliš nefunguje.

Určitě se musíme zmínit též o dopravě. Na delší vzdálenosti jsme většinou použili privátní microbus, jednou dokonce spací autobus, kterých ve Vietnamu jezdí opravdu hodně a jsou levné a pro místní poznávání jsme používali skutry. Pohybovat se ve Vietnamu po silnicích je opravdu zážitek. Je až neuvěřitelné, jak je doprava plynulá a přitom působí tak chaoticky. Za celou dobu jsme příliš nepochopili, zda-li ve Vietnamu platí vůbec nějaká silniční pravidla, ale vždy a bez nehody jsme se dostali všude, kam jsme potřebovali. Jen je třeba počítat s výrazně delší dobou na přesun než jsme zvyklí v Evropě.

Za tři týdny nelze poznat celý Vietnam. My jsme si vybrali jižní část a určitě to stálo za to. A na sever se v budoucnu určitě ještě budeme muset podívat, protože tam bylo výborně. Možná i díky tomu, že s ohledem na světový problém s koronavirem nebyli ve Vietnamu prakticky žádní turisté. Hlavně chyběli Číňané a Korejci, kterých je zde prý opravdu hodně a díky tomu byly prázdné hotely, hospody i silnice. Zajímavostí je, že tyto národy Vietnamci moc v lásce nemají.