Ale vždyť to je jednoduché! Jíme moc, jíme nevhodně a hýbeme se VELMI málo. Problém je o to větší, pokud máte zdravotní problémy a tudíž používáte jakési léky. Ty mají „jakési“ vedlejší účinky, mezi nimiž je například zpomalení metabolismu. Nebo zhoršení využitelnosti stravou přijímaných důležitých mikroživin. Pravda, medikace není „maličkost“. Jistěže je vynucená okolnostmi, takže není důvod ji zpochybňovat. Přesto - kdo z těch, kteří konzumují léky, si ještě nepostěžoval, že mu „zničily žaludek“? Nicméně, opravdu existují nějaké konkrétní „maličkosti“, které kazí snahu i těch relativně zdravých, pokoušejících se zhubnout?
Odborníci nepřestávají hledat (všechny) příčiny, jejichž odstranění by (teoreticky) mohly hrát důležitou (negativní) roli ve snaze o redukci nadváhy. Pokouší se vytvořit techniky (doporučení, výživové styly), které by jednou provždy a přitom „bezbolestně“ problém vyřešily. A tak není divu, že někteří z nás angažovaných v této problematice spekulují o nepříznivém vlivu „maličkostí ve výživě“.
Odborníci by měli jít více do hloubky
Zamýšlím se nad okolnostmi, provázejícími způsob stravování, nad oprávněností „principů“ všech možných diet a nových výživových směrů, mezi jejichž autory dominují na jedné straně lékaři nebo vědci (opravdu!), a na druhé straně naivní, zato sebedůvěrou sršící „poučení“ (?) laici. Přesto konkrétní „konečné řešení“ stále neexistuje. Moje dlouholetá praxe „v terénu“ ukazuje na jednu zásadní chybu, která vysvětluje příčiny nezdaru. Věhlasným expertům na výživu, stejně jako vědcům, analyzujícím příčiny obezity a formulujícím výživová doporučení, bych doporučil intenzivní praxi!
Měli by analyzovat zápis jídelníčkuklientů, porovnat ho s anamnézou osobní i rodinnou, vzít v potaz medikaci a životní styl, ale také vliv psychiky. Jen tak by objevili studiemi přehlížené drobnosti, které jsou podle mého názoru klíčem k řešení. Zjistili by totiž, o čem je život a reálná výživa populace. Pochopili by, že většina veřejnosti nemá ani nejzákladnější povědomí o tom, jak by se měla stravovat, natož aby se zamyslela nad významem zde diskutovaných „výživových maličkostí“.
Začnu konstatováním, že nelze definovat rozdíl mezi „maličkostí a kardinální chybou“. Jde jen o úhel pohledu. Ona totiž kardinální chyba vznikne součtem vlivu maličkostí.
Dobrá rada nad zlato?
Jsem v situaci, kdy toto úsloví platí. Přesto „dobrých rad“ je díky informační explozi jako hub po dešti. Stačí otevřít Google. Prozkoumat Wikipedii. Provětrat Facebook. Prověřit sortiment publikací v knihkupectvích. Nebo místo počítačových her sledovat specializované stránky, věnované výživě a cvičení a popisu alternativních výživových stylů či redukčních diet. Jenomže kámen úrazu je v tom, že v dnešní době nikdo nemá čas na sebevzdělávání a tím méně na realizaci nějakých doporučení.
Mnoho lidí dokonce neumí vařit nebo vařit vysloveně odmítá. Výsledkem je realita, totiž fakt, že veřejnost požaduje „jednoduchá doporučení v instantní formě“. Lidé nemají čas učit se hubnout a vařit. Od toho jsou přece odborníci, aby jejich problémy vyřešili za ně. Ostatně, i kdyby to možné bylo, odborník vás nebude kontrolovat 24 hodin denně a nebude za vás nakupovat a vařit! Jinými slovy, váš cíl je vaše rozhodnutí a vaše úsilí ho dosáhnout. Budete se muset spolehnout na odborníka. Ale ten se s vámi nebude hádat, zda jeho doporučení jsou správná – na to zase nemá čas on. A to znamená, že musíte uvažovat stylem: Změna je život a život je změna. Co chci, za tím si musím jít.
Instantní doporučení od médií
Žijeme v „době informační“. Co chci vědět, najdu na netu. Otázkou je, zda to vědět chci. Na druhé straně na netu a v médiích je (protichůdných) informací tolik, že se nedivím, když to řada lidí vzdá, nenajde-li žádaná instantní doporučení. A ještě horší situace nastane, když je použije, ale ona („překvapivě“?) po pár dnech či týdnech nefungují! Ano, až tak netrpěliví jsou ti, kdo se snaží zhubnout! Nechápu, že to, co „budovali“ celá léta, nelze bez následků ztratit za pár týdnů.
V důsledku výše popsaných okolností mám porozumění pro veřejnost, která si díky dezinformacím klade otázku „tak co mám jíst“? Ale následují hned otázky další - existují vůbec zdravé potraviny, je možné vyhnout se chemii v potravinách, co mám pít a kolik? A především se vynořují zcela principiální otázky, které lze formulovat jediným slůvkem – PROČ? A co to je, tak keto-dieta či ketóza nebo Paleo, a vůbec, není ideální být vitariánem či veganem? A další otázky následují - kde mám vzít peníze na „bio“ nebo přinejmenším kvalitní potraviny, a co když je pravda, že stejně je to podvod?
Proč se vyhýbáme pohybu?
V souvislosti s moderním způsobem života je evidentní, že jednou z klíčových „maličkostí“ je minimalizace fyzické aktivity. Aktuálně jsou mezi námi tací (a je jich stále víc), kteří téměř nevycházejí z domu, natož aby se pravidelně hýbali. Mají auto – jinak by prý nestíhali. Něco na tom je, že? Přesto je jasné, že kdo chce, způsob si najde. Proč je pravidelný pohyb tak důležitý? Protože evoluce sice „nezamrzla“, ale ubírá se pro nás nevhodným směrem – říká se tomu „kulturní evoluce“ (tím nemyslím umění!). Díky obrovským pokrokům v technice a v komunikaci a informatice nutíme mozek pracovat zcela jiným způsobem, než tomu bylo před pár generacemi. Ale právě to je důvod fyzické pasivity. Naneštěstí na „ne-pohyb“ není lidský organismus stavěný! Fyzicky jsme stále „lovci a sběrači“. Proto nesnáším tvrzení některých vědců, že k hubnutí není pohyb nezbytný.
Kdo nám dělá zmatek v doporučeních?
Z čeho žijí média, když pominu reklamy? Z populismu typu „na našich stránkách najdete užitečné, jednoduché a účinné rady, jak vyřešíte konkrétní problém“. Pochopíte logiku věci! Pokud by to byla pravda, problém by přestal existovat! Ale realita je opačná! V důsledku názorové plurality a „postranních zájmů“ těch, kdo řeší principy a taktiku redukce nadváhy, jsme svědky drsných konfliktů v odborných kruzích. A ještě ke všemu do problému zasahují akční, leč laičtí blogeři. Kdo sleduje diskuze v rámci zájmových skupin, zaměřených na výživu, nestačí se divit, co všechno jsou lidé schopni vymyslet a hlásat jako pravdu.
Je to logická reakce na neschopnost ortodoxních odborníků změnit způsob myšlení, natož studovat oprávněnost principů nějakého nového výživového stylu. Internetem a sociálními médii se šíří nejenom kritika vědy, ale současně „dobré rady a šokující objevy“. Protože neexistují funkční jasné principy, je logické, že veřejnost snadno podlehne mámivým slibům a šikovně formulovaným argumentům propagátorů nových výživových stylů. ALE pozor! Tím netvrdím, že ony nové styly nejsou opravdu funkční! Několik z nich je dokonce revolučních, logicky i odborně obhajitelných a efektivních. A tak by nás to mělo inspirovat ke kritické analýze, nutné k rozhodnutí, který styl vyzkoušet.
Základem jsou kvalitní potraviny
Netvrdím, že musíte žít jako poustevníci a živit se jen „pránou“. Nemusíte se stresovat výsledky hygienických kontrol dovážených potravin (mnohdy je to opravdu horor), pokud je nebudete používat. Dokonce můžete mávnout rukou nad diskuzemi o škodlivosti cukrů či živočišných tuků v případě, že nebudete následovat „doporučení“ nahradit jejich původní zdroje moderními náhražkami – například umělými sladidly a margaríny.
Nemusíte (nesmíte) vyhledávat lákavě barevné a uměle ochucené potraviny. Problém je v tom, že si to musíte nejprve uvědomit a poté kontrolovat, co si kupujete! Jinými slovy – můžete být téměř výživovými ignoranty, budete-li používat jen kvalitní základní potraviny. Jen se musíte naučit, které to jsou. A následně se musíte naučit je kuchyňsky zpracovat (nebo také ne) a konzumovat v individiuálně nutném množství a ve vhodných kombinacích.
Klíčem je pochopit, že výrobci potravin jsou vlci v rouše beránčím, jejichž hlavní zájem je zaměřen na to, jak vyrobit co nejlevněji a prodat co nejvíc – a protože oni velmi dobře vědí, na co vás nalákají, potraviny nového typu jsou co možná nejchutnější a nejkrásnější na pohled (jenomže uměle). Jsou to profíci – disponují odborníky na reklamu a komunikaci s veřejností, kteří jsou schopní z vás udělat totálního závisláka. Uvědomte si jedno pravidlo: čím méně zdravá potravina, tím větší reklama. Zkuste si to v praxi – sledujte, které potraviny a pochutiny jsou nejvíce inzerovány! A těm se vyhněte.
Pro „jednou“ se nic nestane
To je pravda v případě, kdy konzumovaná potravina vysloveně nebyla zkažená nebo dokonce toxická. Takže zmíněná „pravda“ platí jen v případě, kdy to není takto: jednou je to cosi ze sortimentu zaručeně zdravých „cereálních“ sušenek či nedefinovatelnou hmotou potažených müssli tyčinek, ale třeba týž den „jednou“ smažák s hranolky. Ve hře jsou i další zlozvyky – na prvním místě to je mlsání z dlouhé chvíle nebo ze stresu. K tomu svádí nesmyslné doporučování více denních (malých?) tzv. vložených jídel. Mám na mysli přesnídávku a svačinu! Stejný nesmysl je konzumace kompletního menu (především při obědě, konzumovaném díky sociálním vymoženostem formou závodního či školního stravování nebo levnými lidovými menu v restauracích všeho druhu – tím narážím na kombinaci polévky a hlavního jídla, zakončeného „sladkou tečkou“. Nepřipadáte si někdy spíše jako popelnice?
Příležitost dělá zloděje aneb jídla je dost (pro každého)
Pravda. Jen jde o to, jaká bude vaše volba, jaký sortiment trvale používaných potravin. Také je jasné, že na každém rohu číhá pokušení – v supermarketu voní pečivo a chléb na sto honů (mimochodem - cíleně), z místní cukrárny zase kafíčko, kterému holdují spolu s nějakým tím zákuskem především seniorky navzdory nadváze či dokonce diabetu, ale také děti (prý jen občas, jaksi za odměnu). Pánům se sbíhají sliny u pultu s teplými uzeninami, které je nutné zapít pivem, ostatně „domácí“ sekaná ze supermarketu ve vydatné housce (ona je to spíše vánočka), prostě energie zabalená na cestu, také má svůj půvab. Levné a proto bezcenné, přitom chutné a hlavně zasytí, tak proč ztrácet čas vařením.
Kultura „za pět set“
Já vím, že nechodíte do multikina každý den, možná maximálně jednou týdně. A tak se nic nestane, když si při té příležitosti dáte kbelík popcornu, možná chipsů s omáčkou, které zalijete vědrem Cola Zero? Stal se z toho „obřad“. Když jdu do kina, připomínám, že jsem se vypravil do „králíkárny“. Musím přetrpět prostředí, kde to nejenom ze všech stran křupe, ale navíc to i nevábně páchne. Co na tom, že toto občerstvení vyjde dráž než večeře v kvalitní restauraci?
A co děti v kině? Sladký pop-corn, Cola a nyní také Fanta (z jedné továrny), medvídci, vydatná zmrzlinka – vždyť je to jen jednou týdně!Někteří odborníci nad tím mávnou rukou se slovy, že jeden den v týdnu, a to i pro ty, kteří hubnou, může být… Prý za odměnu, že zbylých 6 dní v týdnu se omezujete. Jenomže drtivá většina veřejnosti se po takovémto dni neomezuje! A to je ta „maličkost“!
Maličkosti jako zdroj problémů
Mezi rizikové maličkosti řadím i různé formy tzv. „sociálního stravování“. Co tím myslím? Inu – oslavy, společenská setkání, pracovní obědy, rauty – zkuste si spočítat, kolik takových událostí ročně absolvujete (a to nemluvím o oficiálních svátcích!). Také se množí krátká společenská setkání, především v případě žen. O to jsou častější – maminky na mateřské se scházejí nikoliv v přírodě (rozuměj v parku či na dětském hřišti), ale v kavárnách (mnoho z nich už právě proto má i dětská hřiště). Rituálem a tradicí se stalo popíjení obrovských pohárů typu café latté. Zkuste si zjistit, co to znamená energeticky i živinově, ale také zdravotně. Podobně zrádnou „maličkostí“ je konzumace např. 4 šálků kávy s mlékem denně. Často se to neobejde bez „něčeho malého sladkého“. To přece k tomu patří.
Abych se popisem uvedených zvyků nedostal do obtíží s krásnější polovinou veřejnosti, tak připomenu, že něčeho podobného nejsou ušetřeni ani muži. Až na to, že přece jenom si asi netroufnou v pracovní době „zaskočit na jedno“, a tak se mnoho z nich přizpůsobilo ženám. A ženy se v některých případech zase přizpůsobily mužům, když si s nimi doma v pohodě „šoupnou lahváče“.
Za vůbec nejhorší zlozvyk, pardon – maličkost, považuji „uzobávání po večeři u TV“. Hodně se to blíží výše popsané situaci v multikině. Přitom v domácím prostředí to tak neleze do peněz, kromě toho liší se i sortiment – slané oříšky, brambůrky, sušenky, slané tyčky, atd. Tak tohle už vypadá na docela slušný výživový horor! Nu což, v Americe by to byl kbelík zmrzliny….
Cvičit, cvičit, cvičit!
Ale to pro vás asi nebude „maličkost“, že? Já to s vámi myslím dobře! Neplašte se ještě dřív, než si přečtete následující text. Asi jste si všimli, že problematika (nedostatku) fyzické aktivity patří mezi nejdiskutovanější. Také je to oblast, která díky novým objevům a propagaci moderních cvičebních stylů přináší na jedné straně zřetelný pokrok, ale současně další zmatek.
Obdivuhodná je rostoucí rozmanitost forem cvičení. Nicméně je to stejný problém jako s výživou – kdo se už v dětství neseznámí s přirozenou stravou a pohybem, na stará kolena se to bude učit obtížně. Navíc se stoupajícím věkem přibývají drobné i větší zdravotní problémy stejně jako váha, a tak se lidem s těmito obtížemi do cvičení nechce. Přitom v případě cvičení by v kontrastu s „uzobáváním“ a rozdělením příjmu stravy do více denních jídel, tato „opakovací taktika“ byla skvělým řešením! Každé 2 hodiny 5-10 minut strečinku a protahování, každý den 15 minut speciálních baterií cviků (core-training) ideálně ve dvou opakování, to by bylo super! Je také evidentní, že tak odpadnou výmluvy na nedostatek času! Pravda, denně věnovat 60 minut „ostré chůzi“, jak je neustále doporučováno „experty“, je především pro ženy s malými dětmi obtížně realizovatelné – tedy – pokud by namísto kavárny nepobíhaly v parku s kočárkem! Ale proč ne?
Nejtěžší je s pohybem začít. Ale vyplatí se to!
A co takhle nové techniky cvičení? Ale to já nezvládnu, zazní z většiny úst těch, kteří pohyb potřebují jako sůl. Já to neumím a kdo mne to naučí? Jasně, že se to nejprve musíte naučit! Je snadné si ublížit, když to neumíte nebo když začnete příliš zhurta. Ale i v tomto případě je k dispozici internet! Ale věřte mi, že se to vyplatí! Nejde jen o pomoc při hubnutí, ale především o odstranění psychické únavy, prevenci bolesti zad a edémů končetin, o zlepšení držení těla, uvolnění kloubů, atd. A dokonce o velmi efektivní metodu odstranění tuku na trupu (a břiše) v případě, že se naučíte „core-training“.
Převzato ze stránek www.Svet-zdraví.cz, napsal Petr Fořt